rajce.net - místo pro vaše fotografie

DUBEN - Maruška má půl roku. Váží v poradně 8.110 g a měří doma 67 cm. Začala se překulovat z bříška na záda, o asi týden později i ze zad na bříško. Eliška je čím dál drzejší, od té doby, co zná slovo "nechci" (necí), jej používá při každé vhodné i nevhodné příležitosti a bojkotuje. Také už občas skládá delší než dvouslovné věty (např: Kde je Maja?), začíná si říkat, že chce "čůva" nebo "kaka", řekne si i když už "stači" a také "pivo". Lízátko jí vydrží na týden, umí si obout boty, svléknout veškeré oblečení, umýt si ruce a pusu a také utřít, sundat prádlo ze sušáku, otevřít vchodové dveře... Ve 2,5 letech měří rovných 88 cm a váží 13 kg.

LEDEN - Tento měsíc žádné výrazné pokroky nebyly, Maruška měla ve 3 měsících v poradně 6.620 g a doma 61,5 cm a pořád ji trápí zoubky, které se pomalounku klubou, ale ještě se neprořezaly. Za leden porostla o 2 cm na 63 cm. Eliška se naučila zase pár slovíček (veverka; Maňa = Maruška i Matylda - tvarohový dezert; biba paci = babička je v práci; tata paci = tatínek je v práci; kolo; bombon; ďaďa = děda; avoj = ahoj; pá = spát; pí = spí; papa = papat a zároveň jít papa,tedy ven; mimika nebo mimikom = miminko; batoh; sí = sýr; síh = sníh; kajle = kahlotky nebo kalhoty; hačí; apod.) a povyrostla jen o půl cenťáku na 84 cm. V lednu jsme s babičkou podnikly dámskou jízdu na Pustevny a koncem měsíce jsme byli tradičně popřát babi k narozeninám.
ÚNOR - Maruš už pase hříbátka s nataženýma rukama. Ve 4 měsících měří 65 cm a ve 4,5 v poradně váží 7.300 g. Prořízl se první zoubek, dolní jednička a v leže na zádech už zvedá hlavičku a nožičky, jakoby se chtěla posadit. Eliška postupně obohacuje svůj slovník a opět "krade" jídlo...ve spižírně je krabička, ve které jsou dobroty a Eliška se obslouží sama třeba takovou čokoládou... Ve svých 2 letech a 4 měsících měří 86,5 cm a už týden je kojená výhradně jen ráno (Maruška projevila větší spotřebu mámina mlíčka, tak se nedá svítit).
BŘEZEN - Marušce se prořízla druhá dolní jednička a v 5 měsících jsem naměřila 65,5 cm. Eliška opakuje nejen co slyší, ale i co vidí, takže si např. strká do uší "jako sluchátka", venku jako čůrá jako chlapeček apod., kolikrát nám nastaví bezelstné zrcadlo, díky čemuž si uvědomujeme, jak se vlastně chováme. Ne vždy to je zrovna legrace... Na konci měsíce měří Eliška 87 cm.

V pátek jsme byli v Praze u léčitelů, tak jsme využili poukaz na 4-denní ubytování v penzionu Mlýnský dvůr u Třeboně, zakoupený před půl rokem. Po lehkém bloudění jsme dorazili v 10h večer, tak jsme víceméně jen přenesli děti do postelí a šli spát. V sobotu po snídani jsme se rozhodli zajet do Třeboně nakoupit. Auto jsme nechali ve městě u finančního úřadu a šli se porozhlédnout po Třeboni. Našli jsme krásný zámek s parkem, stylovou restauraci s rybími specialitami, kde jsme se naobědvali, i rybník Svět. Na konci hráze jsme se dostali k dalšímu, Opatovickému rybníku, ale už jsme byli unaveni, tak jsme dál nešli. Prohlédli jsme si malebné místo hrobky Schwarzenberků a vydali se zpět k autu. Večer jsme strávili na pokoji. V neděli jsme se rozhodli porozhlédnout po okolí penzionu. Jaké bylo naš překvapení, když jsme zjistili, že asi 300m od ubikace je Opatovický rybník Kdybychom se včera rozhodli pokračovat v cestě, po 15 minutách bychom byli "doma" Tak jsme se opět dostali do Třeboně, ovšem tentokrát pěšky. Nechali jsme se zlákat ne moc dobrými zákusky v cukrárně, vyvenčili v parku děti a došli zase zpět. Večeři jsme si dali v místní restauraci a pak si ještě prohlédli, jak tam žijí ovečky a koně. Odjeli jsme v pondělí dopoledne. Po celou dobu nám vyšlo nádherné jarní počasí a lokalita nás doslova okouzlila. I ubytování se nám velice líbilo. Jistě jsme zde nebyli naposled...

Tradiční oddílový výstup na Pustevny jsme si nemohli nechat ujít Kvůli vydatné sněhové nadílce v uplynulých dnech však došlo ke změně trasy - z Ráztoky po Knížecí cestě na Pustevny a stejnou cestou zpět. Do Kunčic p.O. se údajně nedalo vůbec dostat, tak jsme neriskovali, přeci jen s náma byly i děti... Nahoru to šlo celkem ztuha, já nesla vepředu Marušku a na zádech jako protizávaží batoh a Aleš nesl v manduce na zádech Elišku. Bylo ještě poměrně brzo, takže cesta nebyla prošlápnutá a neustálé boření do sněhu bylo velice únavné, osobně jsem na konci vyloženě "mlela z posledních sil". Vrcholky okolních kopců byly zahaleny v oparu a pár metrů pod Pustevnama tato mlha padala v podobě zmrzlého deště. V bufetu na Pustevnách jsme se osvěžili a nabrali energii a vyrazili zpět. Cesta už byla prošláplá, navíc se krásně vyjasnilo a tak nám zpáteční cesta zabrala přibližně polovinu času než nahoru. Moc vydařený výlet to letos byl, oproti loňsku nám vyšlo fakt hezké počasí. Děkujeme organizátorům...

Opět je tu leden a čas vyrazit na Pustevny Vzala jsem s sebou sáně, ale nemohla jsem je táhnout za sebou (sníh zmizel a to, co zbylo, přes noc zmrzlo), tak jsem je musela nést v jedné ruce, druhou "táhnout" Elišku a Maruš uvázat do šátku na břicho. A tak, když jsme byly 100m od tram zastávky a já uviděla přijíždět tramvaj, bylo mi jasné, že budeme muset jet pozdějším vlakem. A to o hodinu. Vrátily jsem se domů pro zapomenuté nesmeky a pak do Alberta, kde nás už čekala babička, pro papu na cestu. O půl dvanácté jsme už byly na Ráztoce ve frontě na lanovku. Vždycky jsme šli nahoru pěšky a dolů se svezli lanovkou, tentokrát už ale máme dvě děti a nechtělo se mi tahat Elišku nahoru na saních, tak jsem to chtěla udělat opačně - už jen proto, abychom tam nestrávily celý den (což se nakonec stejně stalo). Fronta na lanovku byla enormní a Maruš už začla plakat hlady. Za půl hodiny jsme se posunuly o asi 25 metrů, tedy asi o polovinu fronty a to byla jen řada na lístky, další byla u sedaček... Můj časový plán se zbortil hned na začátku...Díky jedné hodné paní, která stála původně za náma, jsme o dalších 30 min. později už seděly na lanovce. Přeskočily jsme tím minimálně 2,5 hodiny stání v řadách...Moc děkujeme! Na lanovce Maruš usnula, tak jsme si nejdříve prohlédly sněhové a ledové sochy a když se vzbudila, doslova jsme se vmáčkly do jedné "restaurace" na kousek lavice, abych ji mohla přebalit a nakojit. Dolů jsme šly po asfaltce, Elišku posadily do saní, aby to bylo rychlejší a ta nakonec i usnula. Bohužel ale přitom docela zmrzla, tak jsme použily gelové zahřívače, které jsme jí nastrkaly pod oblečení a posledních asi 1,5 km jsem ji nesla na zádech v krosně (ano, a Marušku stále na břiše). Dole jsme se zahřály polévkou a čajem a nakonec rychle utíkaly na bus na nádraží, jehož odjezd jsem o půlhodinu spletla, tak jsme tam tu půlhodinku nakonec ještě čekaly Ve vlaku jsme spapaly svačinky a domů jsme nakonec přišly až v 19:45.

ŘÍJEN - ještě před "příchodem" Marušky jsme stihli kolotoče ve Výškovicích. Maruška se narodila necelé 3 týdny před Eliščinýma 2.narozeninama a první týdny byly docela těžké pro všechny, nový systém jsme si vytvořili až během listopadu. Maruška: v 8 dnech jsme jeli do Prahy za léčiteli, Maruš totiž neskutečně zvracela a měla bílý jazyk a já z toho byla hodně špatná. Naštěstí nám ji vylečili. Ve 2 týdnech vážila v poradně 4.350 g. Eliška: konečně si začla sundávat tepláky před sednutím na nočník. Podařilo se jí to pár dní před narozeninama. A taky se objevila další pětka (zub).
LISTOPAD - Maruška: v 7.týdnu začla slintat, tak uvidíme, jak dlouho se budou ty nešťastné zoubky klubat. Taky asi od 6. týdne pase hříbátka, šikulka. V 7 týdnech vážila v poradně 5.330 g. Eliška: ani nevím, kdy přesně, ale vyrašily už i poslední dvě pětky. Když jsme uznali, že si už opravdu pokaždé stahuje tepláky na nočník a už neutíráme loužičky, začla nosit i kalhotky. Zvykla si na ně takto docela rychle. Na konci měsíce měřila 82,5 cm.
PROSINEC - Maruš: ve 2 měsících měřila 58,5 cm a jinak stále slintá, zvědavě kouká, nááádherně se usmívá, občas si zakňourá a zapláče a neustále prdí Na konci roku měřila 61 cm. Eliška: zvláštní, prosince jsou pri ni zlomové - loni začla chodit bez opory, letos se nám rozmluvila. Snaží se opakovat hodně slov, jakkoliv doteď o to nijak nejevila zájem a bývá to docela sranda Rozhodně se dá říct, že už spolu komunikujeme (resp. je na ní vidět, že chápe ). Také předvádí, co vidí, nebo někdy někde viděla - např. jako když se mi jednoho krásného dne postavila čelem nad nočník a sundala si gatě Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že si hraje na tatínka :-D Jen jsem měla strach, aby fakt nezačala čůrat, ale asi si jen chtěla vyzkoušet, jak se tak stojí Snaží se i ukazovat, co vidí na obrázcích nebo fotkách - např. jak se někdo tváří, jak má ruce, jak má nohy, apod. V obchodě už mi začíná "nakupovat", tak si musím dávat pozor na to, za co platím. Jinak se svou novou panenkou dělá všechno, co já s Maruškou (kojí, přebaluje, dává odbrknout, nosí v náručí, pusinkuje, dává na nočník a spinkat). I když se stále ještě drží prsu, aspoň už dokáže jít spát s tatínkem - s knížkou a baterkou Na konci roku měřila 83,5 cm.

Letos s námi strávila štědrý večer moje maminka. Bylo fajn, nejpěknější byl asi moment, když jsme šli po večeři ke stromečku a Eliška tam uviděla houpacího koníka První svátek jsme na oplátku my navštívili maminku , abychom se tam setkali s "Mončičáky" . Tam bylo zase kouzelné, když Aďa a Eliška dostaly stejné panenky a okamžitě je přestaly zajímat jiné dárky, protože se ujaly mateřské role Druhý svátek vánoční jsme tradičně strávili u rodiny z Alešovy strany.
Jinak letos jsem se snažila pojmout Vánoce zdravěji, resp. vánoční tabuli a místo bramborového salátu s tatarkou a majonézou jsem připravila celerový salát s jogurtem a kysanou smetanou a všech 13 druhů cukroví jsem vyrobila bez bílé mouky a bílého cukru. A jaký úspěch to sklidilo! Tatínek si pochvaloval, že mu ze salátu není těžko a že je chuťově téměř k nerozeznání od originálu a od některých druhů cukroví jsem už rozdala recepty, tak to potěší

V tuto adventní dobu se na hradě konal tradiční vánoční jarmark a výstava betlémů...

Ostrava je už zase od začátku listopadu téměř v kuse pod inverzní pokličkou, tak jsme se rozhodli využít státní svátek a v prodlouženém volnu vyrazili vzhůru za čerstvým vzduchem. Ubytování jsme si zajistili v Jeseníku u pana Formánka společně se známýma. Stmívá se už brzo, takže ve čtvrtek jsme jen vybalili a nakoupili jídlo. Elišku, bohužel, ten studený horský vzduch trochu skolil, tak v pátek jsem s ostatníma nešla na výlet, ale vzala holky jen do lázní Jeseník - prošly jsme si kolonádu a Jižní svah s Cestou života, na jejímž konci jsme si daly oběd a nasávaly magickou atmosféru místa. V sobotu se známí už dopoledne vydali na výlet do Branné, ale vzhledem k tomu, že Elišce se v noci přitížilo, rozhodli jsme se vyrazit po obědě na "městskou turistiku" do Zlatých Hor. Byla hodně velká zima, a tak jsme stejně po asi hodině a půl skončili v restauraci u horkého jablka... Neděle byl náš odjezdový den. Naštěstí jsme mohli vyklidit pokoje kdykoli během dne, tak jsme využili krásné slunečné dopoledne na "fotografickou procházku" Jeseníkem a začli balit až po obědě, když holky spaly. Vyrazili jsme nakonec poměrně pozdě - v 17 hodin - a cestou se stavili do Karlovy Studánky, kam se právě dnes přijela rekreovat naše rodinná pražská větev Tak jsme se konečně podívali na malého Martínka a sami se pochlubili naší Maruš

Tak jsme na ni čekali už od 1.října, ale rozhodla se pro hezčí datum Vlastně jsme očekávali "jej"...byli jsme si na 100% jisti, že to bude chlapeček. Ani dívčí jméno jsme připravené neměli, první, co mě napadlo bylo Marie a nakonec jí zůstalo. Vzhledem k tomu, že jsem přenášela, byla jsem na pondělí 10.10. objednaná na vyvolání porodu do Vítkovické nemocnice. V 7:30 mi byla zavedena první tabletka, ve 13 druhá a přesně v 16 hodin mi oznámili, že to je holčička A to hned pořádný kus ženské - 3900g a 51cm. Taky mi dala pěkně zabrat, hlavička se už dívala na svět a ramínka se ne a ne protáhnout. Nakonec se povedlo a jakmile se porodní asistentka zmocnila našeho foťáku, lítal jeden snímek za druhým
Jakkoliv byl pro mě porod strašný zážitek, tím, jak byl rychlý, jsem se ani nestačila moc unavit a zeslábnout. Takže 2 hodinky po porodu jsem si dala sprchu, umyla i vlasy, protože jsem to nestihla dřív a rozhodla, že chci miminko k sobě hned. To jsem si pak na "šestinedělkách" musela ještě málem vydupat, ale v 19 hodin mě konečně přestěhovali na nadstandartní pokoj a přivezli i Marušku. Ještě stihli přijet manžel s Eliškou a maminkou na návštěvu...

22.měsíc (srpen) - Tak mám za sebou první nemoc. Neštovice... Já i maminka jsme rády, že to mám za sebou, měla jsem takový středně těžký průběh, kritický byl 4.den (resp. noc ze 4. na 5.), kdy mi nakonec maminka srážela zábalem téměř 40-stupňovou teplotu. Pak už to bylo lepší. Maminka říká, že jestli to tak bude mít i druhé dítko, tak asi zešediví Nicméně, ještě před onemocněním jsme stihli např. koupání v Žermanické přehradě, kde jsme náhodou potkali i strejdu Jeníka s Blankou. Vůbec se mi nechtělo z vody, tak mi nakonec stačilo aspoň polévání z PET láhve. Doma nám přibyl nový botník, což probudilo mou kreativitu a každý den skládám nové obrazce z bot. V albu je možno obdivovat jedno z mých děl Ráda si zpívám. Vím, kde mám oko, ouško, nos i pusu, vím, jak dělají zvířátka v mých knížkách. Pořád si listuji v knížkách a vykládám, co v nich vidím, umím si dojít do špajzu pro mňaminu, "čistit" zoubky, utřít se po čůrání, obléct mamince při kojení prso, aby mi dala z druhého Jsem čím dál vnímavější a učenlivější a myslím, že do dvou let se toho ještě dost naučím. Poslední prázdninový den mi maminka nahmatala prořízlý první hrbolek dolní pětky. Měřím asi 79,5 cm, magická 80-ka tak zůstává nadále nepokořená...
23.měsíc (září) - Poslední měsíc, který si užívám jako jedináček Maminka s tatínkem pořád slibují, že budu mít co nevidět sourozence, že v tom maminčiném pupíku je prý mimi! - no to mě podržte, jak by ho tam dostali, ale hlavně jak ho dostanou ven! Určitě se ale moc těším, přitahují mě malé miminka, které mám tendenci hladit a něžně na ně koukat. Na novou roli se připravujii i jinak - vozím panenky ve svém kočárku, kojím je (nebo strčím k mamině prsu), a taky panenkám všechno vysvětluji a ukazuji. Moje milovaná svačinka jsou piškoty namáčené v mamině Meltě s mlékem, sama se úspěšně snažím jíst lžičkou a vidličkou a pít z hrnku. Umím si sama sundat plenu, přibylo i pár "slovíček" a gest v repertoáru. Vážím 10,6 kg a měřím 80,5 cm. Jupííí!

19. měsíc - ještě moc výrazné změny nebyly, snad jen, že jsem se už docela solidně naučila chodit na nočník. A taky reaguji na každé dítě menší i větší "MIMI"! :)
20. měsíc - krom toho, že jsme byli na dovolené, jsem přidala pár slůvek do svého slovníku: "houpá" = houpi / houpačka, "bá" = balón / bác, "pipi" = ptáček, "tá" = pták, "ňa" = na / dej / podej. S rodiči tak už více komunikuji, za což jsou vděčni. Už můžu nosit i šatičky, když jdu na nočník, tak si je vyhrnu :)
21. měsíc - hodně si prohlížím knížky a časopisy a popisuji obrázky, a také hodně reaguji na to, co mi říkají rodiče. Nová slůvka: "pó" = pojď, "tata" = táta (konečně vím, že ne všichni velcí jsou "mama"), "bo" = pití, "budlá" = voda, "nä"+pokrčení ramen a zvednutí ruk nad hlavu = není, "ao" = ahoj, "bů" =bů / kráva, "mmmmmňáá" = mňau / všechno, co vypadá jako kočka, "ká" = káč / kachna, husa a podobní ptáci; "bé" (s vystrčeným jazykem) = bé / ovce, beran; "í-á" = í-á / ihá / kůň, osel a vše podobné; "oupá" = koupat se / vana / koupání; "brrrrm brrrm" = auto a vše, co má kola. Snažím se oblékat do čehokoliv - hlavně pokrývky hlavy, rukavice a kalhoty (to ale skoro vždy skončím v jedné nohavici) a boty (nejradši mám gumáky, v těch chodím doma skoro pořád ). Umím si přisunout židli k lince, když tam maminka vaří, abych si na ni stoupla a mohla mamince pomáhat - podávám fazolové lusky, případně je trhám na menší kousky (nůž mi maminka nepůjčí), otrhávám brokolici (a jím), loupu hrášek (a hážu kuličky na zem), nebo aspoň vytahuji příbory Chci si už nosit s sebou ven i některé hračky a učím se přebalovat - máme tzv. přebalovací tašku, kde je podložka, vlhčené ubrousky a jednorázové pleny, které se doma vždycky nepozorovaně zmocním, podložku rozprostřu na zem, nachystám plínku a položím na ni plyšáka nebo panenku (zbytek ještě neumím). Nebo svoje miláčky balím do deky a nosím jako miminka. Anebo je posadím do křesílka a vozím jako v kočárku... Miluji zvířátka - tuhle se mi málem podařilo ukrást jednoho malého přítulného psíka, který byl přivázaný před obchodem, ale maminka mi to zatrhla Miluji i své rodiče, které pořád pusinkuju, hladím a mazlím se s nima. A oni mě taky Mám taky ráda společnost jiných dětí, taky je hladím a nerozumím tomu, když je ke mně některé agresivní. Pořád se směju a lidi mi říkají "smíšku". Ve svém roce a třičtvrtě měřím 79 cm (bez 2 mm) a vážím něco kolem 10,2 kg.

Původně jsme chtěli jít do ZOO, ale po půlhodině marné snahy najít v okolí místo k zaparkování, jsme tuto myšlenku opustili a zajeli k hradu. Udělali jsme dobře - parkoviště bylo téměř prázdné, takže i spousta prostoru v areálu a my jsme si tak mohli v klidu vše pěkně projít. Od naší svatby před dvěma lety se tu leccos změnilo, resp. přibylo. Těšíme se, co zde přibude do naší další návštěvy